Závěrem

Cílem teoretické části práce bylo shromáždit obecnou teorii týkající se podstaty bezdrátových technologií, následně pak uvést konkrétní podobu bezdrátových technologií v praxi, tedy technologie: Wi-­Fi, Bluetooth, Mobilní sítě, WiMAX, ZigBee, Pásmo 433 MHz. 

První část práce se krátce věnuje historii bezdrátových technologií, na což navazuje definice bezdrátových technologií a to z pohledu jejich obecného principu a dělení. Dál se autoři detailněji věnují IEEE standardům jakožto velmi často skloňovanému pojmu v oblasti bezdrátových technologií. Druhá navazující část zmiňuje bezdrátové technologie v praxi, kde autoři analyzují vybrané technologie, analyzují jejich současný stav a definují perspektivy využitelnosti. Za nejzajímavější a zároveň nejperspektivnější technologii bezdrátové komunikace autoři považuji mobilní sítě. Zejména pak plné využití 3G sítě, tedy dosažení přenosové rychlosti 14 Mbps je do budoucna velmi atraktivní z pohledu uživatele. Atraktivitu a potenciál mobilních sítí nicméně potvrzuje i nadměrný zájem a investice do vývoje hlavních technologických leaderů. Např. Apple s výrobkem iPad, RIM s výrobkem Playbook nebo Google s operačním systémem Android. Všechny tyto výrobky jsou svým designem předurčeny k mobilitě a jedna z jejich hlavních funkcí je zpřístupnit uživateli on-­‐‑line obsah prakticky kdekoli. Čím výkonnější tedy mobilní sítě budou, tím vyšší přidanou hodnotu jsou tyto přístroji schopny nabídnout.