Historie bezdrátových technologií

První demonstraci bezdrátových technologií předvedl v roce 1895 mladý italský elektroinženýr a vynálezce Guglielmo Marconi, kdy propojil přístroj na zachycování elektromagnetických vln s jednoduchou anténou. V roce 1896 již Marconi dokázal poslat signály na vzdálenost 1.6 km, v roce 1901 vzdálenost prodloužil na 322 km a v tom samém roce písmeno „S“ překonalo cestu přes Atlantický oceán. Již o rok později se správy pravidelně posílali přes Atlantický oceán a v roce 1905 možnost rádiového spojení s pevninou využívalo mnoho lidí. 

V roce 1900 se Reginald Aubrey jako první pokouší o bezdrátový přenos hlasu. V roce 1915 se poprvé uskuteční dialogový telefonní hovor New York – San Francisco, a to na vzdálenost 4,022 km. V roce 1921 se zaměstnanci Detroiské policie experimentují s frekvenčním pásmem blízko 2MHz pro účely dopravní služby, tzv. komunikace typu Push to talk. Následně v 1928 policejní oddělení v USA zavádí jednostrannou komunikaci centrály s policejními vozy. V roce 1924 John Logie Baird předvádí obrysy objektů pomocí televizního přijímače, následně v r. 1925 přidává rozpoznatelnou lidskou tvář a v r. 1926 demonstruje pohybující se objekty. Britská televize BBC v r. 1929 začíná s pokusným vysíláním s využitím Bairdovi studie. V roce 1971 se na Havajské univerzitě objevuje projekt ALOHA-­NET, jehož cílem bylo propojit výpočtová střediska na sedmi různých místech a to bez použití kabelového vedení. 

S postupem času se bezdrátové technologie rozšiřují do komerční sféry, průmyslu i zdravotnictví. Umožňují vzdálené monitorování a řízení technologických procesů, sledování dopravních prostředků atp.